Musíme dát možnost Bohu projevovat se skrze nás

10.09.2014 17:55

Konfucius

31. března 2005

 

JÁ JSEM Konfucius, který k vám přichází prostřednictvím tohoto posla.

Přišel jsem vás ponaučit v oblasti Boží moudrosti. Od času mého vtělení prošlo na Zemi už mnoho století. Tedy jsem rád za tuto příležitost, při které mohu zopakovat vděčnému publiku slova mého Učení.

Vždy je lépe poslouchat slova přímo ze zdroje, nežli důvěřovat výkladu těchto slov od lidí, kteří si myslí, že dosáhli vysokého stupně poznání moudrosti, avšak, oni se jenom nacházejí na úpatí hor Boží moudrosti a marnost života jim neustále jejich pozornost rozptyluje a neumožňuje udělat ani jeden krok směrem k tomuto vrcholu.

Myslím si, že se to ale nestane s těmi, kteří čtou tyto řádky. Budete schopni se na nějakou dobu vytrhnout z iluzí nacházejících se kolem vás a zaměřit se na stálé Pravdy, které nejsou nijak spjaté s vaším časem, s vaší zemí a společností, do které patříte.

Pokuste se zaměřit na své srdce. Na tlukot srdce. Poslouchejte váš dech. Nádech... Výdech...

Práce vašeho srdce a vašeho dýchání nejsou nijak spjaté se státem, v němž žijete. A nijak ani nejsou spjaté s tou rolí v životě, kterou sehráváte.

Stejně tak i Boží pravda. Existuje sama o sobě a není závislá na vašem vědomí a vašich myšlenkách.

V tom případě proč existujete, pokud se tento svět může skvěle obejít bez vás? Kladli jste si tuto otázku? Ptali jste se někdy sami sebe, proč žijete?

Myslím, že alespoň jednou v životě tato otázka vyvstala před každým z vás. A pro mnohé tato otázka vyvstala tak důrazně a tak často, že hledání smyslu života se pro ně doslova změnilo ve smysl života.

Máte pravdu, moji milovaní, důstojným úkolem je pochopit, proč žijete a proč existuje vše, co vás obklopuje.

Když jsem byl v inkarnaci, byl jsem doslova posedlý touto otázkou. Byly dny, kdy jsem byl neklidný, pokoušející se znovu a znovu najít na tuto otázku odpověď.

Byl jsem věřící člověk a řídil jsem se tím světonázorovým systémem, který byl přijat společností, která mě obklopovala. Jenom do těch časů, dokud jsem nepochopil, že tento světonázorový systém byl vytvořen lidmi, takovými lidmi jako jsem já sám. Jak jsem stárnul, pochopil jsem, že nejsem dokonalý, proto veškerá má myšlenka

se stávala nedokonalou ještě před tím, než jsem jí nahlas vyslovil. Proč nejsem dokonalý? A proč já, přestože se snažím, nemůžu překonat tyto nedokonalosti v sobě?

Jsou vám známy tyto otázky? Také jste si je kladli?

Postupem času odpověď na tuto otázku doléhala do základu toho systému vzdělávání, který jsem dal lidem, kteří chtěli získat vzdělání ode mne.

Jasně jsem si uvědomoval, že uvnitř mě, je Vyšší, dokonalejší část mne. A já jsem mohl komunikovat s tou částí mne samého. Ale přece jen jsem jsi uvědomoval, že vyjádření té části mne samého překážím já sám. Ne někdo mimo mě, ale právě já sám.

Předpokládal jsem, že já, i všechny živé bytosti, jsou stvořeny na obraz Toho, kdo stvořil tento svět, kdo podle svého postavení se nachází nesmírně vysoko nad námi. A my všichni jsme spjati s Ním a tvoříme nerozlučnou Jednotu. Stejně tak, jak ve mně je Vyšší část mne samého i tento Tvůrce a Stvořitel má vyšší část sebe Samého a nižší část sebe samého. A tato nižší část Jeho Samého jsem já ve vtělení. Jsem to já ve vtělení  a všechny ostatní živé bytosti, i celá Země, kterou jsem viděl, pokud mi oči stačili.

My jsme byli Ním v inkarnaci.

A On skrze nás žil a tvořil a poznával. Poznával Sám sebe skrze nás, prostřednictvím každého živého tvora.

Byli jsme všichni jeho buněčkami a cévkami. My jsem tvořili Jeho tělo. Všichni jsme byli spjati i s Ním, i mezi sebou.

Všechno, co nás rozdělovalo od sebe navzájem, i od jednoty s Ním, bylo potřebné překonat.

Proto jsem učil a pokračuji i nadále učit jenom jednu jednoduchou věc. Vyzývám každého z vás věnovat se práci nad tou částí vás samých, která vám brání stát se jediným s Tvůrcem. Nad tou částí vás samých, která vás odděluje od stavu plné jednoty s Bohem, Tvůrcem, Átmanem, Nejvyšším Rozumem. Není důležité, jak pojmenujete tu část, čím ve skutečnosti jste.

Nemůžete dělat něco za jiného člověka. Nemůžete nutit jiného člověka dělat něco, co chcete. Přesněji, můžete to udělat, ale pro to budete muset použít násilí. Budete muset silou nutit někoho pracovat za vás, nebo plnit vaše rozkazy. Nebude důležité, jestli to bude hrubá fyzická síla, nebo síla vámi napsaného zákona.

Avšak, pokuste se ve svém těle přinutit srdce dýchat, nebo plíce pumpovat krev ve vašem krevním systému.

Nepodaří se vám to. Ale pokud se podíváte na historii, potom se celá historie akorát skládá z těch momentů, kdy se někdo pokoušel nutit někoho jiného udělat to, co chtěl. Z toho byly války, z toho různé projevy veškeré nespravedlnosti na světě.

Ale v základě této nespravedlnosti vždy leží touha z někoho udělat to, co chce.

Ale vrátil jsem se k tématu vlastní nedokonalosti.

Když jsem byl mladý, opravdu jsem si myslel, že silou svého přesvědčení a osobním příkladem mohu inspirovat svět, aby se změnil. Ztratil jsem mnoho sil a energie v úsilí přesvědčit lidi, jak by měli jednat, jak by se měli chovat.

Nestačili mi síly přesvědčit lidi, aby jednali tak, jak jsem si myslel, že je rozumné.

Pak jsem se pokoušel pracovat s těmi lidmi, kteří přijali můj systém smýšlení. Nicméně, mé síly jako předtím nestačily.

Věřte mi, ztratil jsem velmi hodně sil, abych lidi přesvědčil o tom, že žijí nesprávně a aby mě alespoň vyslechli, jak by měli žít.

Rok se sešel s rokem, desetiletí s desetiletím, ale situace se ve světě neměnila, jako bych já se ani o nic nepokoušel a ani nepřikládal tolik úsilí.

Proč?

Byl jsem jenom malinkým zrnkem písku, malinkou buněčkou v organizmu tohoto vesmíru. Pokoušel jsem se přesvědčit celý vesmír, že by měl žít podle mých zákonů.

A o mnoho let později jsem si konečně uvědomil, že jediný člověk, který mně na celé Zemi škodil, jsem byl já sám. To byla má enormní marnivost a enormní přesvědčení v tom, že už znám celou Pravdu a mohu učit o této Pravdě jiné lidi.

Můj vnější člověk místo toho, aby se podřizoval zákonu, který platí v tomto vesmíru, se snažil přinutit celý vesmír žít podle svého zákona.

Pochopil jsem hlavní Pravdu. A musím vám říct, proto aby jsem si tuto Pravdu uvědomil, ztratil jsem celý život.

Je nesmyslné a zbytečné stanovovat si své zákony v tomto světě, v němž žijeme. Musíme se podrobit Zákonu, který leží v základě tohoto vesmíru a který je již uznán momentem vzniku tohoto vesmíru.

Ale Zákon je takový, že se musíme zříci touhy projevit sebe, svého ega ve svém životě, musíme udělat všechno, co od nás závisí, abychom dali možnost Bohu projevovat se skrze nás.

Pak můžeme obnovit naši Jednotu. A pak budeme schopni podílet se na realizaci plánu Tvůrce tohoto vesmíru.

A to je ten úkol a ta práce, kterou každý by měl udělat. A není jediného člověka v celém vesmíru, který by udělal tuto práci za vás. Proto tato

práce je nejdůležitější. Uskutečnění této práce je smyslem vašeho života, který hledáte mimo sebe samých a nemůžete najít.

Odevzdám vám plody mých zamyšlení v průběhu mého pozemského života. Ale nemůžu vás nutit jíst tyto plody. To musíte udělat sami.

Nikdo mimo vás samých nebude schopen udělat práci za vás.

Teď vás už opouštím. A velmi doufám, že jsem dal vašim myšlenkám správný směr.

JÁ Jsem Konfucius.