Jednota mravních zákonů v učeních a náboženstvích světa

Jednota mravních zákonů v učeních a náboženstvích světa

 

V různých historických obdobích, když bylo nutné pozvednout vědomí národa na novou úroveň, přicházeli velcí učitelé na Zemi jako zakladatelé různých učení, z nichž později vznikala náboženství. Právě oni zanechávali lidem Boží přikázání, základy spravedlivých duchovně-mravních zákonů, na nichž stojí řád celého vesmíru. Tyto zákony upravují veškerý vyvinuvší se život, bez nich by na Zemi panoval chaos.

Cílem všech přikázání duchovních učitelů bylo pomoci lidem zvítězit nad nízkým a dát možnost zvítězit vyššímu v nich.

Právě mravní zákon je základem všech náboženství.

Pokusíme se najít to společné, co je vlastní zákonům zanechaným nám učiteli různých náboženství a učení.

 

Zlaté pravidlo mravnosti
 

První, co je obsaženo v každém náboženství, ať už v jakékoliv formě, je Zlaté pravidlo mravnosti. Jedná se o stěžejní pravidlo mravnosti odrážející v sobě morální požadavek: „Co nechceš, aby činili tobě, nečiň jiným.“ Vzniklo v polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem a nejlépe vystihuje humanistický přerod proběhnuvší v té době. Zlatým pravidlem ho začali nazývat v XVIII. století v západoevropské duchovní tradici.

Toto pravidlo se občas objevuje paralelně a někdy také zvlášť v různých kulturách, v hinduismu, buddhismu, judaismu, křesťanství, islámu, konfucianismu, ve výrocích antických filozofů, což svědčí o existenci společného pramene.

V různých zněních se s ním můžeme setkat v Mahábháratě, ve výrocích Buddhy.

Konfucius na otázku studenta, zdali je možné se celý život řídit jedním slovem, odpověděl: „Tím slovem je vzájemnost. Nečiň jiným to, co sám sobě nepřeješ“.

Ze starořeckých pramenů je nutné zmínit Homérovu Odysseu a Hérodotovy Dějiny a se zlatým pravidlem, ať už v té či oné formě, se můžeme také setkat u Thaleta Milétského, Hésioda, Sokrata, Platóna, Aristotela a Seneky.

V Bibli je zmiňováno dvakrát v Evangeliích při výkladu Kázání na hoře (Matouš 7:12; Lukáš 3:31). Stejné pravidlo také častokrát opakovali apoštolové (učedníci) Ježíše Krista.

V Koránu není zlaté pravidlo obsaženo, ale můžeme se s ním setkat v Sunně jako s jedním z výroků Mohameda, který tak učil vyššímu principu víry: „Čiňte všem lidem to, co byste si přáli, aby Vám lidé činili a nečiňte ostatním to, co byste nepřáli sami sobě.“

Evangelická formulace zlatého pravidla mravnosti má kladný, dobro schvalující princip: „To, co chcete, aby lidé dělali Vám, dělejte i jim.“ (Matouš 7:12). Tj. obsahuje pozitivní - dělejte, na rozdíl od záporného - nedělejte.

Jednou vzniklé zlaté pravidlo mravnosti si našlo své pevné místo v kultuře a podvědomí mas, ustálilo se i ve formě přísloví. Tak například ruské přísloví praví: „Co nemáš rád na jiném, to ani sám nedělej.“

Toto pravidlo bylo nejčastěji vykládáno jako základní a nejdůležitější morální pravda, středobod praktické moudrosti a bylo jedním ze stálých předmětů úvah o etice.

 

 

Jednota mravních zákonů
Manuův zákoník
 

Hinduistický Manuův zákoník je dílo pojednávající o praotci lidského rodu. Manuů je zde zmiňováno 14. Každý Manu vládl po určitou dobu, která se nazývala manvantara. Autorství Manuových zákonů, které jsou známy do dnešního dne, je připisováno Vaivasvatě Manu, praotci pátého lidstva (pátá mateřská rasa). Tyto zákony vznikaly mnoho tisíciletí před nástupem křesťanské éry.

„Smíření, oplácení zla dobrem, umírněnost, čestnost, čistota, ovládání pocitů, znalost Šáster (svatých knih), poznání nejvyšší duše, pravdivost a odmítnutí hněvu, to je deset ctností, z nichž se skládá dluh… Ti, kteří si osvojí těchto deset přikázání o dluhu a po osvojení je budou v životě dodržovat, dosáhnou nejvyššího stavu.“ (Manuův zákoník, kniha VI, verš 92).

 

 

Mojžíšův zákon
 

Mravní zákony, které lidem přinesl židovský prorok Mojžíš (biblisté obvykle datují jeho život do 15. – 13. století před naším letopočtem), jsou vyloženy ve Starém zákoně, ve dvou knihách Pentateuchu, konkrétně v Exodu a Deuteronomiu. Podle legendy Mojžíš, duchovní vůdce Židů, obdržel na hoře Sinaj od Hospodina kamenné destičky s desaterem Božích přikázání. Toto desatero uctívají nejenom Židé, ale i křesťané na celém světě. Uvedeme je ve zkrácenější formě.

 

«1. Já jsem Pán, tvůj Bůh. 2. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. 3. Nevezmeš jména Božího nadarmo. 4. Pomni, abys den sváteční světil. 5. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. 6. Nezabiješ. 7. Nesesmilníš. 8. Nepokradeš. 9. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. 10. Nepožádáš manželky bližního svého, ani statku jeho. (Ex 20:2-17; Dt 5:6-21).

 

 

Etické principy Džiny Mahávíry
 

Džina Mahávíra (599 před naším letopočtem – 527 před naším letopočtem) byl duchovní vůdce, současník Gautamy Buddhy, zakladatel džinismu – starověkého indického náboženství. Džinismus hlásá nenásilí vůči všem živým bytostem na tomto světě. Filozofie a praxe džinismu jsou založeny především na sebezdokonalování duše pro dosažení dokonalého poznání a věčné blaženosti.

Existuje pět základních etických principů – slibů, které musí stoupenci daného směru dodržovat:

1. Neškodit všemu živému (nenásilí).

2. Být upřímným a čestným (pravdivost).

3. Nekrást.

4. Nesesmilnit.

5. Nebýt lakomý (neprojevovat hamižnost).

Princip nenásilí je základním pilířem učení, jeho nedodržování činí nesmyslným plnění ostatních principů. Někdy bývá také vykládán jako příkaz - nezabiješ, ale jeho význam je širší. Znamená také - neškoď, nebo - neurážej vše živé a to ani přímo, ani nepřímo. Není možné ani pomyslet na poškození kohokoliv, není možné pronášet slova, která by mohla kohokoliv urazit. Také je potřeba ctít názory jiných lidí.

 

 

Přikázání Gautamy Buddhy
 

Buddha Šákjamuni neboli Gautama Buddha (563 před naším letopočtem – 483 před naším letopočtem) byl duchovní učitel, legendární zakladatel buddhismu. Patimokkha - sutta a další náboženské traktáty buddhistů obsahují deset následujících přikázání, které po sobě zanechal Buddha:

1. Nesmíš zabít žádnou živou bytost.

2. Nesmíš krást.

3. Nesmíš porušovat svůj slib mravní čistoty.

4. Nesmíš lhát.

5. Nesmíš vyzrazovat cizí tajemství.

6. Nesmíš přát smrt svým nepřátelům.

7. Nesmíš toužit po bohatství jiných.

8. Nesmíš vyslovovat urážlivá a hanlivá slova.

9. Nesmíš se poddat pohodlnosti (spát na měkkých postelích nebo být líný).

10.  Nesmíš přijímat zlato ani stříbro.

 

 

Přikázání Velikého Učitele Ježíše Krista
 

Hlavní přikázání Ježíše Krista jsou známa všem. Nejdůležitějším přikázáním je milovat Hospodina Boha z celého srdce a celou svou duší. Druhé nejdůležitější pak milovat bližního svého jako sebe samého. Tato přikázání Ježíš přidal k přikázáním Mojžíše.

V knize Odhalená Isis společně s Manuovými zákony její autorka E. P. Blavatská uvádí a názorně čtenáře seznamuje s jednotou přikázání Buddhy a Krista:

„Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ zeptal se jeden člověk Ježíše. – „Dodržuj přikázání.“ – „Jaká?“ – „Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a nepromluvíš křivého svědectví.“ [Matouš, XIX, 16-18].

„Co mám udělat, abych si zasloužil přízeň Buddhy?“ (poznání věčné pravdy) ptá se student svého buddhistického učitele. – „Jakou cestou se mám dát, aby se ze mě stal upásaka (učedník mudrce)?“ – „Dodržuj tato přikázání.“ – „Jaká to jsou?“ – „Musíš se po celý svůj život vyvarovat zabíjení, krádeží, smilnění a lži,“ odpověděl učitel (Pittakatjjan, kniha III, pálijská verze).

„Identická přikázání, že?“ „Boží přikázání.“ „Jejich dodržováním by se lidstvo očistilo a pozvedlo,“ uzavírá E. P. Blavatská.

Jak lze vypozorovat, základní a světlé cesty všech náboženství se neliší, liší se pouze jejich formy. Z toho vyplývá, že ti, pro které je důležitá forma, se budou vzájemně nesnášet, ale ti, kteří chápou společné základy, se budou v souladu s nimi snažit o hledání společné cesty.

Pokud se tedy nestranně podíváme na základy náboženství a učení, která vznikala v různých dobách (dělí je od sebe nejenom století, ale dokonce i tisíciletí), nemůžeme přehlížet jednotu základů přikázání. Závěr je jednoznačný: všechna náboženství mají stejný zdroj!

Učitelé přicházejí a odcházejí, náboženství se rodí a zanikají, ale mravní zákony svou výraznou nití, lépe řečeno tlustým lanem, protkávají tisíciletí lidské evoluce. A lidstvo má před sebou budoucnost, pouze pokud se budeme tohoto lana mravního zákona držet!

 

 

 

Objevili jste chybu? Napište nám: sirius@sirius-cz.net