Vnější uctívání Boha nemá nic společného s vnitřním uctíváním Božství. Vnější uctívání Boha je jenom prvním, úplně prvním krokem na cestě ke skutečnému Božství, ulpívajícím ve vašem srdci.
Každý z vás musí přijít k Bohu. Každý z vás nevyhnutelně přijde ke svému Bohu, nacházejícímu se v nejniternějším bodě vašeho srdce. Avšak, každý z vás bude nacházet mnoho bohů, kteří žijí v chrámech a kostelech, pagodách a mešitách.
Budete dlouze hledat svého Boha. Ale vy jej najdete v jeden překrásný den, když se vám bude zdát, že život pro vás ztratil veškerý smysl, když nic ve vašem světě vás nebude více poutat k sobě. Budete sedět u rozbitého koryta vašeho života, na spáleništi rodiny nebo práce, nebo u něčeho, co bylo pro vás důležité a je to pryč. A v ten moment, když nezůstane ve vašem světě nic, k čemu budete pociťovat náklonnost, v tento moment vy v poslední naději vyšlete svůj pohled k nebi a povíte si ve svém srdci: "Pane, pomoz mi, Pane. Já vím, že Ty jsi. Já vím, že Ty mě slyšíš. Já věřím v Tvou moc a v Tvé milosrdenství. Já Tě miluji, Pane, i já věřím, že všechno, co jsi se mnou učinil, bylo potřebné jenom proto, abych přišel k Tobě. Odpusť mi, Pane, všechno, co jsem učinil ve své nevědomosti. Já děkuji Tobě, Pane, za Tvou nauku a za to, že Ty jsi dovolil mně projít všechny zkoušky a vydržet je se ctí. Pomoz mi, Pane, najít Tebe a nikdy v životě se více nerozlučovat s Tebou ."
A v tento moment se vám bude zdát, že se Nebesa otevřela. Ucítíte to, co jste nikdy nezažili ve svém životě. Uvědomíte si, že všechno, k čemu jste se upínali, už máte a vždy jste měli. A všechno to je uvnitř vás, ve vašem srdci, ale vy jste to nechtěli vidět a slyšet do toho momentu svého života, kdy vaše uši začaly slyšet a oči se otevřely.