Musíme Bohu dát možnost projevovat se skrze nás

31.03.2005 00:00

Konfucius
31. března 2005

 

JÁ JSEM Konfucius, který k vám přichází prostřednictvím tohoto posla.

Přišel jsem vás poučit v oblasti Boží Moudrosti. Od doby mého vtělení na Zemi uběhlo už mnoho staletí. A jsem rád za tuto příležitost, při které mohu zopakovat vděčnému publiku slova mého Učení.

Vždy je lépe poslouchat slova přímo od zdroje, nežli důvěřovat výkladu těchto slov od lidí, kteří si myslí, že dosáhli vysokého stupně poznání moudrosti, přitom se nacházejí jenom na úpatí hory Božské Moudrosti a marnost života neustále rozptyluje jejich pozornost a neumožňuje jim udělat ani jeden krok směrem k tomuto vrcholu.

Myslím si, že se to ale nestane s těmi, kteří čtou tyto řádky. Budete schopni se na nějakou dobu vytrhnout z iluzí nacházejících se kolem vás a zaměřit se na stálé Pravdy, které nejsou nijak spjaté s vaším časem, s vaší zemí a společností, do které patříte.

Pokuste se zaměřit na své srdce. Na tlukot srdce. Poslouchejte váš dech. Nádech... Výdech...

Práce vašeho srdce a vašeho dýchání nejsou nijak spjaté se státem, v němž žijete. A nijak ani nejsou spjaté s tou rolí v životě, kterou sehráváte.

Stejně tak i Božská Pravda. Existuje sama o sobě a není závislá na vašem vědomí a vašich myšlenkách.

V tom případě proč existujete, když se tento svět může skvěle obejít bez vás? Kladli jste si tuto otázku? Ptali jste se někdy sami sebe, proč žijete?

Myslím, že alespoň jednou v životě tato otázka vyvstala před každým z vás. A pro mnohé tato otázka vyvstávala tak důrazně a tak často, že hledání smyslu života se pro ně doslova změnilo ve smysl života.

Máte pravdu, moji milovaní, důstojným úkolem je pochopit, proč žijete a proč existuje vše, co vás obklopuje.

Když jsem byl v inkarnaci, byl jsem doslova posedlý touto otázkou. Bývaly dny, kdy jsem neměl ani trochu klidu ve své snaze znovu a znovu najít odpověď na tuto otázku.

Byl jsem věřící člověk a řídil jsem se tím světonázorovým systémem, který byl přijat společností, která mě obklopovala. Jenom do té doby, dokud jsem nepochopil, že tento světonázorový systém byl vytvořen lidmi, takovými lidmi jako jsem já sám. Jak jsem stárnul, pochopil jsem, že nejsem dokonalý, proto jakákoliv má myšlenka se stávala nedokonalou ještě před tím, než jsem ji nahlas vyslovil. Proč jsem nedokonalý? A proč já, přestože se snažím, nemůžu překonat tyto nedokonalosti v sobě?

Jsou vám známy tyto otázky? Také jste si je kladli?

Postupem času se odpověď na tuto otázku stala základem toho systému vzdělávání, který jsem dal lidem, kteří chtěli získat učení ode mne.

Jasně jsem si uvědomoval, že uvnitř mě je Vyšší, dokonalejší část mne samého. A mohl jsem s touto částí mne samého komunikovat. Ale také jsem si uvědomoval, že projevení této části mne samého překážím já sám. Ne někdo mimo mě, ale právě já sám.

Předpokládal jsem, že já i všechny živé bytosti jsou stvořeny podle obrazu Toho, kdo stvořil tento svět, kdo se podle svého postavení nachází nesmírně vysoko nad námi. A my všichni jsme spjati s Ním a tvoříme nerozlučnou Jednotu. Stejně tak, jako ve mně je Vyšší část mne samého, tento Tvůrce a Stvořitel má vyšší část sebe Samého a nižší část sebe Samého. A tato nižší část Jeho Samého jsem já ve vtělení. Jsem to já ve vtělení a všechny ostatní živé bytosti i celá Země, kterou jsem viděl, jen co mi oči stačily.

My jsme byli Jím Samým ve vtělení.

A On skrze nás žil a tvořil a poznával. Poznával Sám sebe skrze nás, prostřednictvím každého živého tvora.

Byli jsme všichni jeho buňkami a cévkami. My jsme tvořili Jeho tělo. Všichni jsme byli spjati jak s Ním, tak i mezi sebou.

Všechno, co nás rozdělovalo od sebe navzájem a od Jednoty s Ním, bylo potřeba překonat.

Proto jsem učil a stále učím jenom jednu jednoduchou věc. Vyzývám každého z vás, abyste se věnovali práci na té částí vás samých, která vám brání stát se jediným s Tvůrcem. Na té částí vás samých, která vás odděluje od stavu plné jednoty s Bohem, Tvůrcem, Átmanem, Nejvyšším Rozumem. Není důležité, jak pojmenujete to, částí čeho ve skutečnosti jste.

Nemůžete dělat něco za jiného člověka. Nemůžete nutit jiného člověka dělat něco, co chcete vy. Přesněji, můžete to udělat, ale budete k tomu muset použít násilí. Budete muset silou nutit někoho pracovat pro vás, nebo plnit vaše rozkazy. Je jedno, jestli to bude hrubá fyzická síla, nebo síla vámi napsaného zákona.

Avšak pokuste se ve svém těle přinutit srdce dýchat, nebo plíce pumpovat krev ve vašem krevním systému.

Nepodaří se vám to. Ale pokud se podíváte do historie, tak celá historie se skládá právě z těch momentů, kdy se někdo snažil donutit někoho jiného udělat to, co chtěl. Z toho plynou války, z toho plynou veškeré projevy nespravedlnosti na světě.

Ale v základu této nespravedlnosti vždy leží něčí touha udělat něco tak, jak on chce.

A teď jsme se vrátili k tématu vlastní nedokonalosti.

Když jsem byl mladý, opravdu jsem věřil, že silou svého přesvědčení a osobním příkladem mohu inspirovat svět, aby se změnil. Ztratil jsem mnoho sil a energie ve snaze přesvědčit lidi, jak by měli jednat, jak by se měli chovat.

Nestačily mi síly, abych přesvědčil lidi jednat tak, jak jsem si myslel, že je rozumné.

Pak jsem se pokoušel spolupracovat s těmi lidmi, kteří přijali moje smýšlení. Nicméně, mé síly stejně jako předtím nestačily.

Věřte mi, ztratil jsem velmi mnoho sil, abych lidi přesvědčil o tom, že žijí nesprávně, a aby mě alespoň vyslechli, jak by žít měli.

Rok se sešel s rokem, desetiletí s desetiletím, ale situace ve světě se neměnila, jako bych se já ani o nic nepokoušel a ani nepřikládal tolik úsilí.

Proč?

Byl jsem jenom malinkým zrnkem písku, malinkou buňkou v organizmu tohoto Vesmíru. A pokoušel jsem se přesvědčit celý Vesmír, že by měl žít podle mých zákonů.

A po uplynutí mnoha desetiletí jsem si konečně uvědomil, že jediný člověk, který mně na celé Zemi vadil, jsem byl já sám. Byla to má enormní domýšlivost a enormní přesvědčení v tom, že už znám celou Pravdu a mohu o této Pravdě učit jiné lidi.

Můj vnější člověk se místo toho, aby se podřizoval zákonu, který platí v tomto Vesmíru, snažil přinutit celý Vesmír žít podle svého zákona.

Pochopil jsem hlavní Pravdu. A musím vám říct, že stálo za to věnovat celý život, abych si tuto Pravdu uvědomil.

Je nesmyslné a zbytečné si ve světě, ve kterém žijeme, určovat své zákony. Musíme se podrobit Zákonu, který je základem tohoto vesmíru a který byl stanoven již v momentě vzniku tohoto vesmíru.

Zákon je takový, že se musíme zříci své touhy projevit sebe, své ego ve svém životě, musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom dali možnost Bohu projevit se skrze nás.

Pak můžeme obnovit naši Jednotu. A pak budeme schopni podílet se na realizaci záměrů Tvůrce tohoto vesmíru.

A to je ten úkol a ta práce, kterou musí každý udělat. A není žádný jiný člověk v celém vesmíru, který by tuto práci udělal za vás. Proto je tato práce nejdůležitější. A vykonání této práce je smyslem vašeho života, který hledáte vně sebe a nemůžete ho najít.

Odevzdávám vám plody mých zamyšlení v průběhu mého pozemského života. Ale nemůžu vás nutit tyto plody jíst. To musíte udělat sami.

Nikdo mimo vás samých není schopen udělat práci za vás.

Teď vás už opouštím. A velmi doufám, že jsem dal vašim myšlenkám správný směr.

JÁ JSEM Konfucius.

* * *