Saint-Germain

 
 

                                                       Saint-Germain
                              ©2012, Marius Michael-George

 

Saint-Germain je v současné době Vzestoupeným Mistrem, Hierarchou Nového Věku.

Ve své poslední inkarnaci v 18. století měl hrabě Saint-Germain velký vliv na průběh světových dějin.

 

Nejzáhadnější člověk 18. století
 

Většina životopisců a badatelů se shoduje v tom, že Saint-Germain má nejbližší vztah s rodem transylvánských knížat Rakóczi z Rakouska-Uherska.

Podle popisu jeho současníků to byl člověk střední výšky, souměrné postavy, s pravidelnými rysy obličeje. Jeho vzhled očaroval každého, kdo se mu díval přímo do očí.

Takto popisuje Saint-Germaina a jeho příchod k francouzskému dvoru hraběnka d´Adhémar: bjevil se u francouzského královského dvora dříve než já. Bylo to v roce 1743. Povídalo se, že do Versailles přijel jistý cizinec, soudě podle jeho šperků, nesmírně bohatý člověk. Odkud přijel? To nikdo nevěděl. Sebeovládání, ctnost, inteligence ohromovaly od prvního střetnutí s ním. Měl pružnou a elegantní postavu, jeho ruce byly něžné a chodidla měl malá jako žena. Jeho úsměv odhaloval překrásné zuby, na jeho bradě se vyjímal sympatický důlek. Jeho vlasy byly černé a oči dobrotivé, jeho pohled byl pronikavý. O! Co to bylo za oči! Nikdy jsem se nesetkala s podobnýma očima. Na pohled vypadal tak na 45 let.“ (1)

Další současník Saint-Germaina ho popisoval těmito slovy: „Saint-Germain je střední postavy a má vybrané způsoby chování. Má snědý obličej s pravidelnými rysy, černé vlasy a energickou oduševnělou tvář. Jeho držení těla je impozantní. Hrabě se obléká prostě, ale vkusně. Přepych se projevuje pouze ve velkém množství briliantů, použitých na jeho oblečení. Brilianty měl na každém prstu a zdobily také jeho tabatěrku i hodinky. Jednou se u dvora objevil v botách s přezkami, které byly zcela pokryty diamanty...“ (1)

Hrabě Saint-Germain byl považován za nejzáhadnější osobu 18. století. Tato záhadnost se projevovala ve všem. V jeho tajuplném životě, neurčitém věku, který vyvolával množství dohadů, v jeho bezprostředních známostech a stycích prakticky se všemi panovníky a mnohými politickými činiteli Evropy a Asie, v účasti v řadě velkých politických událostí té doby, v diplomatické činnosti. Své mnohé talenty a schopnosti uplatnil v oblasti vědeckých výzkumů a technických vynálezů, v alchymistických pokusech, v léčitelství, jasnovidectví, měl věštecké schopnosti…

Datum jeho narození i jeho smrti byly zahaleny tajemstvím. Zdálo se, jakoby hrabě nestárl. V knize Isabel Cooper-Oakleyové „Hrabě Saint-Germain. Tajemství králů“, kterou napsala v roce 1911, jsou uvedena svědectví lidí, kteří hraběte znali. Zahrnují období od roku 1710 do roku 1822 (poznamenáme, že v roce 1710 tato záhadná osoba vypadala na 45 let). Zde je úplně první zmínka:

Postarší hraběnka von Žerži, která byla o 50 let dříve se svým manželem v Benátkách, (…) přistoupila k hraběti:

„Budete, prosím, tak laskav,“ zeptala se hraběnka, „a odpovíte mi na jednu otázku?

Chtěla bych vědět, jestli Váš otec nepobýval v roce 1710 v Benátkách?“

„Ne madam,“ klidně odpověděl hrabě, „můj otec zemřel už dávno před tím. Nicméně, já sám jsem žil v Benátkách na konci minulého a na začátku tohoto století a měl jsem tu čest se Vám dvořit a vy jste byla tak laskavá a pochválila „barkaroly“ (národní písně benátských gondoliérů), které jsem složil a které jsme spolu zpívali.“

„Nezlobte se, ale to není možné. Hraběti Saint-Germainovi, pokud je mi známo, v té době bylo skoro 45 let a Vy nyní vypadáte na 45.“

„Madam,“ odpověděl hrabě s úsměvem, „já jsem velmi stár.“

„V takovém případě Vám teď nejspíš bude více než 100 let.“

„To je dost dobře možné.“ (1)

Už výše zmíněná hraběnka d´Adhémar ve svém deníku uvádí datum svého posledního setkání se Saint-Germainem – „v předvečer vraždy vévody z Berry (Berijského) (rok 1820)“. A on vypadal stejně jako při jejich prvním setkání.

 

Znalosti hraběte se dotýkaly všeho na světě
 

Saint-Germain mluvil mnoha jazyky, přičemž natolik plynule, že ho považovali za rodáka té země, jejímž jazykem zrovna mluvil. Mezi tyto jazyky patřily francouzský, anglický, německý, italský, španělský, portugalský, ruský, sanskrt, řecký, čínský, arabský a další.

Historii znal tak dobře, že se zdálo, jako kdyby byl účastníkem všech událostí, o kterých mluvil. 

S virtuozitou mistra hrál bez not na housle a na klavír. Nehrál jen romance, ale i složité koncerty.

Hrabě překrásně kreslil olejovými barvami. Barvy, zhotovené jím samotným, vytvářely na jeho plátnech zvláštní jas. Zdálo se, jakoby oděvy jím zobrazených postav svítily drahocennými kameny.

Saint-Germain byl zkušený v léčitelství a používání léčivých bylin. Někteří z jeho současníků se domnívali, že léky, které vynalezl, spolu s návykem na jednoduché jídlo upevňovaly zdraví hraběte a prodlužovaly mu život.

U dvora perského šáha, kde pobýval od roku 1737 do roku 1742, se Saint-Germain věnoval vědeckým výzkumům, „projevil své dovednosti v osazování a zušlechťování drahocenných kamenů, nejčastěji diamantů.“ (2)

Hrabě učinil nemálo objevů v nejrůznějších oblastech vědy a techniky[1].

Podle svědectví hraběte Karla Koblenze, Saint-Germain rozvíjel technologii masové výroby. Například, jeho technologie bělení lnu umožňovala vyrábět látku podobnou italskému hedvábí, jím vydělané kůže připomínaly nejlepší safián. Saint-Germain vynalezl barvení hedvábí a vlněných látek s kvalitou dříve nevídanou, nátěry dřeva nejneobvyklejšími barvami metodou hluboké impregnace, přičemž tím nejjednodušším způsobem a za velice mírné ceny. Mnohé z jeho uvedených vynálezů si lidská civilizace přivlastnila už dávno. Nicméně, některé z nich si dodnes neumíme představit. Například, v roce 1775 psal hrabě Max Lamberg o tom, že viděl kolovrat rozpracovaný Saint-Germainem, na kterém se tvoří najednou dvě nitě, ale tento mechanizmus předpokládal rozdvojení pozornosti a současně kontrolu pracovníka nad těmito procesy. Hrabě Lamberg s lítostí poukazoval na to, že lidé, s ohledem na jejich způsob myšlení a omezené schopnosti, prozatím na tomto stroji nemohou pracovat. Tento příklad jasně prokazuje, že tehdy, na úsvitu technické revoluce, se Saint-Germain snažil nasměrovat pokrok cestou rozvoje vnitřních schopností samotného člověka.

Ludvík XV. si cenil umění Saint-Germaina v oblasti alchymie natolik vysoce, že hraběti poskytl laboratoř a rezidenci v královském zámku Chambord. Podle svědectví jeho současníků, alchymistické seance hraběte nebyly ničím jiným než zázrakem.

Saint-Germain procestoval Evropu, Asii, Afriku, kromě toho se živě zajímal o Ameriku. „Procestoval celý svět,“ psala madame de Pompadour, „a král se zájmem poslouchal vyprávění o jeho cestování po Asii a Africe, povídky o dvorech Ruska, Turecka a Rakouska.“ (1)

 

Politická činnost
 

Jedna z nejdůležitějších oblastí jeho života je spojena s politikou. Jednak pobývá na perském dvoře Nádira Šáha, kde má blahodárný vliv na malicherného a podezřívavého vladaře, tu slouží ve Francii, tu pomáhá Anglii, jindy podporuje Prusko, k tomu je v úzkém kontaktu se zástupci rakouského dvora, angažuje se také v organizování převratu v Rusku atp. Jeho jednání vychází z přesného pochopení historických procesů, z jemné politické vize a z předvídavosti. Byl vždy ve víru událostí, v centru světového dění a vždy mu šlo o vyrovnávání ztracené rovnováhy.

To i tehdy, když král Ludvík XV., aby uchránil Francii před katastrofou, svěřil Saint-Germainovi misi, jíž by pomohl nastolit mír mezi Francií a Anglií.

Saint-Germain se rovněž zúčastnil ruského převratu v roce 1762, byť o tom existují jenom nepřímé důkazy spojující jeho osobu s těmito událostmi. Avšak povaha převratu mluví sama za sebe. A. N. Barsukov v „Pověstech z ruské historie 18. století“ uvádí, že „radikální státní převrat“ byl proveden „bez většího krveprolití“ (1). Všechny události toho dne i noci (28. června 1762) připomínají postup zkušeného chirurga, který pracuje rychle a přesně. Mezi účastníky a organizátory převratu vynikají bratři Grigorij a Alexej Orlovovi, kteří byli v kontaktu se Saint-Germainem a kteří přivedli na ruský trůn Kateřinu II.

Ze vzpomínek hraběnky d’Adhémar se dozvídáme, jak se Saint-Germain pokusil zachránit Francii před blížící se katastrofou a královskou rodinu před jistou smrtí. Saint-Germain varoval Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu před dozrávající revolucí, ale všechny tyto jeho snahy byly bohužel marné. „Poučná a bolestná lekce,“ píše Elizabeth Clare Prophetová, „když se dokonce i muž tak moudrý, těch nejlepších úmyslů, znalý řešení problémů světa, na nichž závisí rozkvět a pád národů, byl nucen podrobit svobodné vůli smrtelníků. Mohl radit, ale nemohl přikazovat, a pokud jeho rady opomíjeli, zbývalo mu jenom odejít.“ (2)

 

Velký Zasvěcenec
 

Saint-Germain byl Velkým Zasvěcencem, a proto je filozoficko-mystická stránka jeho života ještě záhadnější a složitější pro zkoumání a porozumění.

Napsal klasické okultní dílo „Nejsvětější Trinosofie“, v němž použil kombinaci moderních jazyků se starobylými hieroglyfy, a rovněž množství básní hlubokého filozofického obsahu.

Saint-Germain je zakladatelem tajných společností, vůdčí osobností rosenkruciánů, svobodných zednářů, templářských rytířů té doby. Důkladné zkoumání zednářských archivů, podle slov I. Cooper-Oakleyové, „dokazuje, že Saint-Germain byl jedním ze zvolených zástupců francouzských zednářů, kteří se zúčastnili Velkého kongresu v Paříži v roce 1785.“ (1) Jeho neviditelný vliv je patrný i v mnoha všude vzniklých duchovních společnostech. Vynaložil úsilí, aby spojil tyto nezávislé společnosti v jediný celek. Je nutno poznamenat, že v základech těchto duchovních společností spočívají skrytě nebo otevřeně stejné základní principy, které prosazují skuteční poslové Velkého Bílého Bratrstva, jako například evoluce duchovní podstaty člověka, reinkarnace, příčinně-následná souvislost, čistota života, Všudypřítomná Božská síla.

Ve svých dopisech E. I. Rerichová nazývá hraběte Saint-Germaina členem Himalájské občiny, Pevnosti Poznání a Světla. A E. P. Blavatská v „Teosofickém slovníku“ konstatuje, že „hrabě Saint-Germain byl rozhodně největším Východním adeptem, který se kdy objevil v Evropě.“

Na konci 18. století hrabě slíbil hraběnce d’Adhémar, že se opět vrátí za 100 let. A skutečně se na konci 19. století Saint-Germain objevil, aby pomáhal Mistrům M. (El Moria) a K. H. (Kuthumi) a E. P. Blavatské při zakládání Teosofické společnosti.

Ve třicátých letech minulého století, už ve vzestoupeném stavu, se Saint-Germain spojil s Guyem a Ednou Ballardovými. V roce 1958 začal pracovat s Markem Prophetem prostřednictvím organizace „Summit Lighthouse“ (Maják na vrcholu) za účelem vydání učení Vzestoupených Mistrů o praktické duchovnosti. Prostřednictvím Marka a Elizabeth Clare Prophetových předal Saint-Germain mnoho modliteb a meditací na pomoc při řešení problémů naší doby, mezi nimi široce známé použití Fialového plamene. V současné době pokračuje v předávání Poselství spolu s jinými Mistry prostřednictvím Posla Velkého Bílého Bratrstva T. N. Mikušiny.

 

V současnosti Mistr Saint-Germain vstupuje do popředí jako patron věku Vodnáře.

V průběhu svých minulých životů musel sehrát mnoho rolí. Pojmenujme některé z inkarnací Saint-Germaina.

 

 

Josef, manžel Marie – matky Ježíše
 

Josef, podle příběhu z evangelia, pocházel po přímé linii z rodu krále Davida, byl ale chudý a žil v malém městečku Nazaretu, kde pracoval jako tesař. O jeho životě, kromě okolností narození Krista, se ví málo.

Josef byl zasnouben s Pannou Marií. Podle Matoušova evangelia (Mt. 1:19-24) se Archanděl Gabriel zjevil ve snu Josefu-Snoubenci, manželu Panny Marie, který se dozvěděl, že před jejich zasnoubením počala, a který zamýšlel „propustit i potají“. Gabriel uklidnil Josefa slovy: „Neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého; porodí Syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť On vysvobodí Své lidi z jejich hříchů.“ Potom, jak vypráví evangelista, „Josef přijal svou manželku k sobě, ale nežili spolu.“

Svaté Písmo podrobně vypráví historii o tom, jak ho Anděl Páně ve snu varoval před Herodesovým záměrem zabít Ježíše. Josef dal na varování a utekl s rodinou do Egypta, odkud se vrátil až po smrti Herodese.

Podle životopisných informací zemřel ve věku asi 100 let, zřejmě krátce poté, co navštívil Jeruzalém s 12-letým Ježíšem Kristem, protože potom už o něm žádné záznamy nejsou. Jeho jméno je známé z apokryfního evangelia „Historie Josefa, tesaře“.

V katolické tradici Svatého Josefa uctívají jako patrona celosvětové církve.

 

Kryštof Kolumbus (1451-1506)
 

Mořeplavec, objevitel Ameriky. Původem Janovan (Itálie). Tři čtvrtiny svého života prožil na moři.

Kolumbovi současníci popisují, že byl nadprůměrně vysoký, postavy pevné a dobře stavěné. Jeho původně zrzavé vlasy brzy zešedivěly, takže vypadal na svá léta starší. Na podlouhlé, větrem ošlehané tváři vynikaly jasné oči a orlí nos. Vyznačoval se vírou v boží prozřetelnost, předvídavostí, stejně tak i vzácnou praktičností. Měl důvtip, dar přesvědčivosti a všestranné zna-losti. Byl dvakrát ženatý a měl dva syny.

Kolumbus věřil, že právě jeho Bůh předurčil, aby se stal „Poslem nového nebe a nové země“, o kterých se píše ve Zjevení svatého Jana, a co ještě dříve předpověděl prorok Izaiáš. Při studiu biblických proroctví si dělal poznámky o všem, co se týkalo jeho mise. Výsledkem byla samostatná kniha, kterou pojmenoval „Las Proficias“ (Proroctví). Britská encyklopedie dokonce tvrdí, že „Kolumbus objevil Ameriku spíše pomocí proroctví, než pomocí astronomie.“

Během svého života Kolumbus uskutečnil čtyři námořní výpravy. První expedice (1492-93), sestávající z 90 lidí na třech plavidlech „Santa Maria“, „Pinta“ a „Niña“, vyplula ze španělského města Palos 3. srpna 1492. Překonala Atlantický oceán, objevila Sargasové moře a doplula na ostrov v Bahamském souostroví, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. Vstoupil na něj 12. října 1492 (oficiální datum objevení Ameriky).

V následujících expedicích Kolumbus objevil množství ostrovů v oblasti Karibského moře, prozkoumal pobřeží Střední Ameriky. Jeho objevy byly doprovázeny kolonizací zemí, zakládáním španělských osad, a také brutálním zotročováním a masovým vyhlazováním domorodého obyvatelstva nazvaného „indiáni“ dobyvačnými oddíly conquistadorů.

Kolumbus nebyl prvním objevitelem Ameriky: severoamerické pobřeží a ostrovy byly navštěvovány Normany stovky let před ním. Avšak pouze Kolumbovy objevy dosáhly celosvětového historického významu. To, že objevil novou část světa, bylo nakonec dokázáno plavbou mořeplavce Magalhãese.

 

 
Francis Bacon (1561-1626)
 

Anglický filozof, státník, esejista, vynikající spisovatel renesanční éry. Bacon, který je považován za největšího myslitele západní civilizace, je známý jako zakladatel induktivní a vědecké metody poznání, která měla zásadní vliv na proces vědeckého poznání světa.

Je evidentní, že Bacon přisuzoval vědě velký význam a vyjádřil to ve svém slavném aforismu „Vědění je moc“ (lat. Scientia potentia est).

V té době čelila věda mnoha útokům. Po jejich přezkoumání došel Bacon k závěru, že Bůh nezakazuje poznávání přírody.

Naopak, On dal člověku rozum, který touží po poznání Vesmíru. Stačí, aby lidé pochopili, že existují dva druhy poznání: 1) poznání dobra a zla; 2) poznání věcí stvořených Bohem.

Poznání dobra a zla je podle Bacona lidem zakázáno. To jim dává Bůh skrze Bibli. Poznávat stvořené věci člověk naopak musí pomocí svého rozumu. To znamená, že věda musí zaujímat důstojné místo v „lidském království“. Věda je předurčena k tomu, aby násobila sílu a moc lidí, zabezpečovala jim bohatý a důstojný život.

Bacon viděl smysl vzdělání v tom, aby studující ovládali správnou metodu získávání znalostí a správně se orientovali v okolním světě. Za správné metody učení považoval pozorování, výzkum, experiment; rozvoj schopnosti směřovat od obecného uvažování ke konkrétním závěrům (metoda dedukce) a od konkrétních faktů dojít k širokému zobecnění (metoda indukce). Byl přesvědčen, že to, co je jasně chápáno a ověřeno zkušeností, se lépe osvojuje.

V průběhu let se kolem něj shromáždila skupina intelektuálů, mezi nimi celé spektrum literátů alžbětinské éry. Někteří z nich byli členy tajné společnosti nazvané „Rytíři helmy“. „Rytíři“ si dali za cíl zdokonalování vzdělávání prostřednictvím šíření anglického jazyka a vytvoření nové literatury nepsané latinským jazykem, ale jazykem, kterému rozumí jakýkoliv Angličan. Bacon se také stal iniciátorem překladů Bible do angličtiny (Bible krále Jakuba), protože byl přesvědčen, že samostatné čtení Božího slova by mělo být přístupné obyčejnému člověku.

V 90-tých letech 19. století byly v původním vydání Shakespearových her a v dílech Bacona i dalších alžbětinských autorů nalezeny zvláštní kryptogramy. Bylo odhaleno, že Shakespearovy hry napsal Bacon, a že byl synem královny Alžběty a Lorda z Leicesteru.

Bacon zemřel, když se nachladil během jednoho z fyzikálních experimentů. Již těžce nemocný ve svém posledním dopise jednomu ze svých přátel, lordu Arendellovi, vítězoslavně oznámil, že tento experiment byl úspěšný. Vědec byl přesvědčen, že věda musí dát člověku moc nad přírodou a tím zlepšit jeho život.

* * *

V Tajné doktríně E. P. Blavatská napsala: „V poslední čtvrtině každého století (...) se Učitelé snaží pomoci duchovnímu pokroku Lidstva. Na konci každého století nevyhnutelně zjistíte přítomnost mocné vlny stále narůstající duchovnosti. (...) Jeden nebo více těchto Učitelů se objevují na světě jako průvodci této duchovnosti, kteří zanechávají lidstvu odkaz do určité míry okultního poznání nebo učení.“ Tato slova v plné míře platí pro velkého člověka a Učitele – Saint-Germaina.

__________________

[1] V roce 1999 Elizabeth Clare Prophetová ve své knize „Proroctví Saint-Germaina pro nové tisíciletí“ píše, že jedním z cílů Saint-Germaina bylo „urychlení rozvoje vědy a techniky s cílem dát lidem více času k duchovnímu zdokonalování“. Autorka nazývá Saint-Germaina „svatým patronem technické revoluce“.

 

Hlavní zdroje:

1. Isabel Cooper-Oakleyová. Hrabě Saint-Germain. Tajemství králů. – Мoskva: Belovodije, 1995. – 224 s.

2. Elizabeth Clare Prophetová, Patricia R. Spadarová, Murray L. Steinman. Proroctví Saint-Germaina pro nové tisíciletí. – Moskva: Longfellow, 2002.

Při psaní článku byly použity také materiály z Velké sovětské encyklopedie, Slovníku Brockhause a Efrona, internetové encyklopedie Wikipedia a práce jiných autorů.

 

Zdroj článku - https://sirius-ru.net/liki/sen-germen.htm

 

Poselství Mistra Saint-Germaina jsou publikovány v knize "Saint-Germain"


Touto knihou začínáme sérii knih „Mistři Moudrosti“ v českém jazyce.

Poselství Mistra Saint-Germaina jsou plné optimismu a víry v rychlý příchod Zlatého Věku!

 

 

Objevili jste chybu? Napište nám: sirius@sirius-cz.net