Podobenství je krátký poučný příběh v inaugurační podobě, který má v sobě

morální poučení (morálku). (Wikipedie)

- Učiteli, proč když jsme toho tolik udělali, svět se nezměnil?  Možná se to ještě zhoršilo.

- Odpovím vám podobenstvím.

Byl jeden člověk. A chtěl zachránit svět. Podle pochopení, co dostal z Vyššího světa, nový svět se uskuteční ve chvíli, kdy se zvýší vibrace fyzické roviny.

A začal přemýšlet, jak to udělat.

A napadlo ho, že by mohl vrhnout velkým zvonem, jehož zvuk by byl slyšet od okraje země až k okraji.

Po dobu 20-ti  let člověk pracoval tak, že sbíral  různé kovy, spojoval  je dohromady, vypočítával  sílu nárazu  a tvar zvonu nezbytný pro kvalitu zvuku, který dokáže změnit vibrace prostoru. Nakonec byl zvon  připraven. Mnoho lidí se na ten zvon přišlo podívat.

V přesně určený den a hodinu člověk oznámil, že zvon by měl začít zvonit. Bez ohledu na to, jak moc se snažil pohnout jazykem zvonu, neměl dostatek sil. 

Pak člověk začal volat ostatní lidi o pomoc. Ale ani dva, ani tři lidé nemohli pohnout jazykem, aby zazvonili. Lidé odcházeli, přicházeli jiní a také odešli. A nikdy se nenašlo dost lidí, aby zvon zazvonil. 

Zarmoucený muž se šel podívat, co dělají lidé, kteří odešli a nezazvonili.

Ke svému překvapení viděl, že každý z nich si vyrobil svůj vlastní malý zvonek. Někdo ho zavěsil na ucho, někdo ho položil  na oltář, někdo ho dal na kočičku nebo na pejska.

Zvuk z těchto zvonů byl však velmi slabý a někdy ho slyšel jen sám majitel zvonu. A vibrace malých zvonů nemohly změnit prostor, protože neměly stejnou sílu a kvalitu. 

Muž byl zarmoucen. Bylo dost lidí, aby změnili svět a svět by se zlepšil. Ale každý se rozhodl  raději věnovat svým zvonkům, než aby udeřili do zvonu, který by mohl změnit svět.

T. N. Mikušina, 5. dubna 2022